Úlevu máme ve svých rukách
Záznamy o příznivém vlivu a technice provádění masáží v době 2500 let před naším letopočtem asyrskými vojsky byly nalezeny v Mezopotámii. V Egyptě se dochoval 20metrů dlouhý papyrus o medicínských účincích masáže, v jeho datování se historici rozchází v rozpětí 1600 až 5000 let př.n.l. V Číně se masáži věnoval císař Chuang-Ti asi 3700 let př.n.l., i filosof Konfucius v 5-6. stol. př.n.l. Indické starověké zkušenosti jsou dodnes užívány v ajurvédských masážích. Zakladatel evropské medicíny, řecký lékař Hippokrates ( 460-370 př.n.l. ), zmiňoval léčebné účinky masáže. Řekové masáž vyučovali i u sportovců - zde je možno spatřit základy sportovní masáže, a používali ji i k léčbě zlomenin. Základy řecké masáže přenesl do Říma lékař Asklépiadés v 1. stol. př.n.l. Císaři Gaiu Juliu Caesarovi masáž pomáhala zmírňovat projevy epilepsie. Masáž před sportovním výkonem i po něm používali sportovci, při výcviku, před zápasem i po zápase se dostávala i gladiátorům.
Středověk až do 16.-17. století svým přístupem k nahotě a hygieně, a souvisejícími epidemiemi, znamenal úpadek masáží v Evropě. Na lékařské znalosti antického světa navazovali pouze Arabové, Turci a obyvatelé Kavkazu. Za masáž lze považovat i tepání březovými či dubovými metličkami, obvyklé u starých Slovanů a v parních lázních dochované dodnes. Až na konci 18. století se k výuce masáže vrací školy v Německu, Francii a Švédsku. V českých zemích byl nestorem moderní masáže ortoped Vítězslav Chlumský (1867-1943).
Takže: vzhůru ze středověku )))